Pochází ze severu Portugalska, kde byl po staletí používán k lovu králíků, ale i větších zvířat (velký ráz). Patří k vývojově k nejstarším a nejprimitivnějším plemenům. Je blízkým příbuzným dalších podengů a také faraonského a sicilského chrta. Dodnes se jedná o plemeno neprošlechtěné a velmi variabilní.

Popis: Nepříliš ušlechtilý pes primitivního typu, má protažené proporce, délka těla u něj přesahuje kohoutkovou výšku), dobré osvalení, silná kostra.
Hlava suchá, ve tvaru čtyřbokého jehlanu.
Stop téměř není patrný.
Oči s živým výrazem, vystupující z očních důlků, medové až oříškové.
Uši tenké nasazené středně vysoko a šikmo, nesené vztyčeně, velmi pohyblivé, trojúhelníkového tvaru.
Krk silný, svalnatý, bez laloku.
Hřbet rovný nebo mírně vyklenutý, záď rovná nebo mírně spáditá.
Břicho suché, mírně vtažené.
Ocas vysoko nasazený, v klidu svěšený, v pohybu nesený horizontálně nebo mírně zatočený vzhůru.
Pohyb rychlý a lehkonohý. 
Srst krátká hladká.
Zbarvení žluté, béžové, černé (vybledlé), případně bílé znaky, nebo bílá jako základní barva se znaky ve výše uvedených barvách.

Charakteristika: Živý, chytrý, sebevědomý a samostatný pes, jen málo vázaný na pána. Nenáročný a odolný, doma klidný. S výrazně vyvinutými loveckými pudy.

Zvláštní nároky: Loveckou náruživost bývá obtížné dostat pod kontrolu. Pokud psa nehodláme lovecky využívat (což by bylo v našich podmínkách stěží možné), můžeme mu poskytnout vyžití v některém z odpovídajících psích sportů.

Užití: Dobrý hlídač. Malý ráz byl určen pro vyhánění králíků, ale i tzv. škodné, z nor, pracoval tedy jako norník. Výjimečně bývá držen i jako pes společenský.

Výskyt: Malý ráz, který je chován relativně nejčastěji, už byl dovezen i k nám.

Možná záměna: Malý nejspíše s křížencem neurčitého typu, možná také se statnější čivavou.

Váha: pes i fena: 4-5 kg, 20-30 cm.